Začátky TJ SOKOL
Dne 9. května 1920 se hostinci u Křížů konala ustavující schůze, na kterou zavítali členové TJ Sokol v Náměšti nad Oslavou, aby v Březníku založili pobočku Sokola. V té době členy náměšťského Sokola již byli březničtí občané říd. uč. Karel Malý, učitelka Božena Malá, Albína Janoušková č.p. 19, Alexandr Jarolím č.p. 132, Jan Tomasi č.p. 123 a Miloš Staněk z Kuroslep. Jednání v 16 hodin zahájil Karel Malý. Březnická pobočka Sokola po svém ustavení čítala 31 členů. Prvními funkcionáři byli zvoleni Karel Malý – starosta, Emil Křikava – místostarosta, uč. Josef Dufek – náčelník, Josef Kopuletý č.p. 16 – jednatel a František Řezanina – pokladník.
Začátky pobočky Sokola v Březníku nebyly snadné. Chyběly peníze na činnost a také nebylo kde cvičit. Proto ještě v roce ustavení pobočky začínají hrát ochotnické divadlo. Režie se ujali Theodor Mužík č.p. 28 a Julius Janoušek č.p. 22. O dva roky později už připravili veřejné cvičení v Močitkách. Konalo se 28. srpna 1922 a vedle domácích cvičenců přijeli i bratři z Náměště nad Oslavou, Mohelna, Kralic, Ocmanic, Rapotic a Příbrami. Po prvním úspěšném veřejném cvičení se narodila myšlenka postavit v obci sokolovnu. V únoru 1925 navrhl Theodor Mužík ke stavbě sokolovny zřídit fond. Členové Sokola začali pravidelně hrát divadlo, pořádali pouťové a plesové zábavy, takže v roce 1930 měli na fondu 28 119 Kč. Za deset roků trvání jednoty nastudovali 27 divadelních her a než byla postavena sokolovna, dalších 16 her.
V letech 1928 a 1930 se v Březníku úspěšně opakovala veřejná cvičení. Od roku 1928 na cvičisti v Močitkách občas hráli divadlo v přírodě. Na valné hromadě 28. února 1930 byla pobočka zrušena a Tělocvičná jendnota Sokol v Březníku se osamostatnila. Členská základna čítala 39 můžů a 4 ženy. Starostou byl zvolen řídící učitel Alois Lysák. Další funkce vykonávali František Řezanina č.p. 47 – náměstek starosty, učitel Jan Bouček – vzdělavatel, Ludvík Bok č.p. 87 – náčelník, Jan Kudláč č.p. 2 – jednatel a Božena Lysáková – pokladník.
Cvičiště v Močitkách
V roce 1928 se členové TJ Sokol rozhodli v obci uspořádat veřejné cvičení. Obec jim doporučila upravit "plácek" v Močitkách. Ten zde byl již v 18. století ohraničen otýpkami a dřevem. Uprostřed byla studna, kde bývala pitná voda po celý rok. Vody také rolníci využívali k rosení lnu, odtud také název Močitka.
Vybraný pozemek však byl ve špatném stavu a ještě v roce 1922 jeho prostředkem protékal potok. Úpravy si od cvičenců vyžádaly značné úsilí. Námaha to však nebyla zbytečná. Cvičiště dalších 30 letech dobře sloužilo nejen sokolům, ale i školní mládeži, hasičům, členů DTJ i dalším organizacím. Vedle sportovních akcí se zde pořádaly i větší kulturní akce. Patřily mezi ně stále oblíbené výlety, kácení máje, pouťové zábavy, při kterých nechyběly kolotoče, střelnice a další atrakce. Členové Sokola zde v roce 1928 také poprvé sehráli divadlo v přírodě, které se stalo velikou událostí pro celou obec. Divadelní hru J.Baldy "České děvče, srdce zlaté" shlédlo asi 400 diváků.
Po otevření sokolovny a přiléhajícícho hřiště začalo cvičiště v Močitkách ztrácet na svém významu. Nakonec sloužilo k řazení různých průvodů, které směřovaly ke škole nebo sokolovně. V polovině padesátých let byl "plácek" uvolněn k výstavbě dvou rodinných domů.
Dělnická tělocvičná jednota
V obecní kronice v roce 1927 je mezi spolky působícími v obci také uvedena "Dělnická tělocvičná jednota" (DTJ). Podle vzpomínek Jana Boka č.p. 186 (1913–1996) byla DTJ v Březníku založena v roce 1922. Ve svých řadách sdružovala kolem 50 členů, především mladých lidí z dělnických rodin. Předsedou byl zvolen Karel Hejl č.p. 146 (1896–1956), cičitelem a organizátorem kulturních akcí byl Josef Růžička č.p. 23 (1898–1976).
Mladí členové se věnovali předeším základní tělesné výchově a vycházkám do přírody. Ve svých začátcích v létě cvičili na zahradě cvičitele J. Růžičky a později v lesíku na Horkách, kde bývala postavena i hrazda. V zimě ke cvičení sloužila prádelna u Hladíků. Výcviku členů se postupně věnovali Josef Teš č.p. 119, Frant. Hladík č.p. 126, Jan Bok a Ladislav Teplý. Dorostenky a ženy cvičila Štěpánka Tešová provdaná za Fr. Podušky č.p. 88. DTJ připravila na hrišti v Močitkách několik veřejných vystoupení, na kterých se představili i cvičenci z Ivančic, Zastávky, Zbraslavi, Příbrami a Újezdu u Rosic. Cvičenci DTJ Březník cvičili i v Praze na Maninách. Vycházky do přírody nejčastěji směřovaly do okolních lesů, na Lamberk, Kraví Horu, ale také ke Třem dubům, kde Josef Grambal pálíval dřevěné uhlí.
V letech 1924–1938 členové DTJ nacvičili nejméně dvě divadelní představení ročně a program na Silvestra. Divadelní představení a taneční zábavy pořádali v hostinci u p. Doležala č.p. 10 (později u Habánů). Na tanečních zábavách hrávaly dělnické dechové hudby pana Kudery z Popovic, Siegla z Příbrami nebo Laciny z Lukovan. Podle vyprávění Juliuse Teplého č.p. 113 (1906–1993) pořádání kulturních akcí v hostinci bývalo náročné na organizaci. Například na Silvestra se pravidelně hrála jednoaktovka a poté se tančilo. Znamenalo to v šenku postavit jeviště a po představní je hned uklidit, aby mohla následovat taneční zábava.
Divadelní činnosti se věnoval především Josef Růžička č.p. 23, který většinu her režíroval a také v nich hrál. Pomocníka našel v Emilu Nováčkoi č.p. 104, kulisy maloval a líčení herců obstarával Antonín Ošmera č.p. 110, napovídal Karel Hejl č.p. 146 a Augustin Poduška č.p. 78. Herecký kolektiv tvořili Fr. Matoušek č.p. 141, Emil Veškrna č.p. 115, Josef Petrák č.p. 98, Albín a Emil Hladíkovi č.p. 111, Jan Krejčí č.p. 114, Marie Kafková a Anděla Prokešová. Později hráli Julius Teplý č.p. 113, Josef Teš č.p. 119, Jan Bok č.p. 186, Štěpánka Havelková č.p. 96, Antonie Doležalová č.p. 10, Božena Tešová č.p. 119, Anna Jašková č.p. 98, Františka Růžičková č.p. 23 a další.
Činnost DTJ v obci na šet roků umrtvila nacistická okupace. Po osvobození František Malach st. č.p. 137 se členy DTJ uvedl v sokolovně drama "Cikánčina pomsta" s Vlastou Sedláčkovou č.p. 148 v titulní roli. V sále u Vávrů se v roce 1947 ve hře Jiřího Mahena "Adam a Eva" rozloučil s divadlem dlouholetý režisér Josef Růžička. Byla to asi poslední akce, kterou DTJ v obci uvedla.
Stavba Sokolovny
V květnu 1934 došlo k dohodě mezi vedením Sokola a rolníkem Janem Kudláčem č.p. 2 o výměně pozemku "V sadech", takže již na podzim mohly být zahájeny přípravné práce. Dne 24. dubna 1935 přinesl na výborovou schůzi Alois Řezanina č.p. 90 náčrt budovy sokolovny, jejíž cena byla odhadnuta na 150 000 Kč. Nakonec se sokolovna stavěla podle návrhu architekta ing. Mir. Kopřivy z Brna. Dne 31. července 1935 byla svolána mimořádná valná hromada. Na programu bylo schválení stavby sokolovny. Hovořilo se také o udělené subvenci a možnostech získání bezúročné půjčky. Při tajném hlasoání se z 21 přítomných členů vyslovilo 18 pro stavbu sokolovny. Přijat byl také návrh mlynáře A. Jarolíma č.p. 132, aby byly práce zajišťovány ve vlastní režii. Byl také zvolen stavební výbor ve složení A. Jarolím, Al. Lysák, Jan Kudláč, Jul. Janoušek, Aug. Musil č.p. 20 a Jos. Kopuletý.
Práce na stavbě sokolovny byly zahájeny 17. srpna 1935. Dne 8. září t.r. se uskutečnilo slavnostní položení základního kamenu, do něhož byla uložena hlína z hrobu padlých legionářů u Zborova. Dovezl ji z hromadného hrobu v Polsku starosta Alois Lysák. Stavba sokolovny si v roce 1935 vyžádala částku 57 973 Kč.
Také rok 1936 byl plně ve znamení stavby sokolovny. Na řádnou valnou hromadu v lednu 1937 výbor připravil souhrnnou zprávu o stavbě sokolovny. Příjem za rok 1936 činil 80 848 Kč a rovnal se zároveň vydání. Dluh u Živnostenské konstribučeské hypotéční záložny byl 30 000 Kč a směnečná výpůjčka činila 10 000 Kč. Členové na sokolovvně odpracovali celkem 4 720 hodin, které byly oceněny částkou 9 440 Kč. Koňskými potahy byly zajištěny práce v ceně 6 340 Kč. Odhadnutá práce zdarma činila 15 780 Kč.
Slavnostní otevření sokolovny spojené s veřejným cičením se konalo 27. června 1937.
Sokolské kino
Od samého začátku výstavby sokolovny se uvažovalo s možností promítání filmu pro veřejnost. Dne 16. března 1940 byl do výboru přizván ing. Frant. Staněk č.p. 8 a požádán, aby při nákupu přístrojů poradil. Dne 3. dubna t. r. bylo schváleno zakoupit za 25 000 Kč zvukový promítací přístroj formátu 35 mm značky Philips Nitsche. Zahájení provozu kina předcházely stavební úpravy v promítací kabině, zabudování zvukové aparatury, postavení promítacího plátna, zavedení nouzového osvětlení aj.
Do tajů nové profese promítače se zaučovali členové Sokola Frant. Kafka č.p. 78, Jar. Franěk č.p. 138 a Ludvík Bok č.p. 87. Vedoucím kina byl pověřen učitel František Dobrovolný č.p. 26 a funkcí pokladníka Josef Staněk č.p. 80. Filmové kopie v kovových bednách od vlaku z Kralic vozili sokolníci (František Staněk, později Emil Řezanina). Kino začalo pravidelně hrát 13. července 1940. Na zabezpečování jeho provozu se podílela řada členů Sokola. V sokolovně bylo celkem 234 sedadel. Protože byl zájem opravdu velký, prodávaly se i vstupenky na stání.
Po zákazu činnosti TJ Sokol dne 12. dubna 1941 musel být veškerý příjem z kina odváděn Ústřední půjčovně filmů v Praze, která byla ve správě německých úřadů. S blížícím se koncem války byl provoz kina 26. března 1945 z nařízení okupačních úřadů zastaven. Provoz kina pak byl obnoven až 8. prosince 1945. Začátkem 50. let se promítaní ujali Jan Kudláč ml. č.p. 2 a Jaroslav Řezanina č.p. 204.
Došlo také k odebrání licence TJ Sokol a kino přešlo do správy Krajského filmového podniku v Brně. Začátkem 60. let při další reorganizaci získal kino MNV v Březníku. I když postupně došlo k modernizaci promítacích strojů ukázalo se s odstupem let, že tyto změny provozu kina v obci neprospěly. Ten byl v roce 1994 úplně zastaven.
